Úvod
Vůně benzinu, nostalgie časů prvních motocyklů a automobilů, kdy koňů bylo více živých než pod kapotou, ale také obdiv k práci a umu našich předků – to vše stálo u zrodu společného nápadu a vášně – muzea historických automoto veteránů.
Jak to všechno začalo? Jak už to tak bývá – náhodným setkáním. V roce 2003 jsem se prodíral inzeráty a zaujala mne nabídka předválečného stroje PUCH 200 (v té době jsem o této značce vůbec nic nevěděl). Setkání s původním majitelem, panem Richardem Ponížilem a jeho synem Janem Ponížilem, odstartovalo něco, v co bych před tím nikdy nevěřil. Tisíce společně najetých kilometrů, nespočetně víkendů strávených na burzách, kde jsme se v dešti a často za tmy prohrabávali starými plechy, motory a ostatními díly, a to všechno jenom proto, abychom to pak pracně mohli dát do původního stavu.
Co se týká mé osoby, v motocyklech jsem se zhlédnul v předválečné produkci. Zpočátku jsem se díval také po zahraničních strojích z Anglie a Německa, ale nakonec u mne československé stroje zvítězily na plné čáře. Ale popořádku. Mým prvním strojem byl PUCH 200. Poté jsem od pana Ponížila odebral motocykly ČZ 175 a ČZ 250 a tyto stroje mě naprosto uchvátily. V té době padlo rozhodnutí věnovat se z velké časti jen českým civilním motocyklům 30-let. Důvody byly dva, zaprvé kolem roku 1930 docházelo k velkým konstrukčním změnám u motocyklů a druhým důvodem byl fakt, že 30-léta znamenala obrovský rozkvět československé motocyklové produkce. Produkci poválečných let se aktivně věnuje kolega Richard Ponížil. Z poválečné produkce jsem do sbírky zařadil jen nejznámější typ Jawy 350 "Pérák".
30-letům jednoznačně v Čechách vládly tři značky. PRAGA, která vyráběla pouze dva modely, Praga 500 BD a Praga 350 (a posléze výrobu motocyklů ukončila). Svým designem ale patří určitě k nejkrásnějším motocyklům, které kdy v Čechách jezdily, které snesou srovnání také ve světovém měřítku. Získat oba tyto motocykly byl nelehký úkol, hlavně pak model Praga 350, kterých bylo vyrobeno jen kolem 400 kusů. Pevně věřím, že se někdy podaří obnovit tradici PRAGA MOTO KLUBU, tyto motocykly by si to rozhodně zasloužily. Dalším významným výrobcem byla zbrojovka ČZ. Zde jsem ke svým stávajícím motocyklům ČZ sehnal ještě dva vzácné stroje, a to dvouválcovou ČZ 500 se sajdou a ČZ 350 Tourist. Posledním naším výrobcem, určitě nejznámějším jak u nás, tak také ve světě, je JAWA. Z produkce této továrny jsem do sbírky pořídil motocykl Jawa Viliers, Jawa 250 a legendární motocykl, poslední typ s OHV motorem v barvách této značky, a to Jawa 350 OHV včetně elegantní sajdy značky Tůma. Zástupcem poválečných motocyklů JAWA v mé sbírce je pak Jawa 350 "Pérák" se sajdou.
Sbírku jsem rozšířil ještě o motocykl D-RAD R9 (továrna byla koupena v roce 1933 firmou NSU), podrámový model z let 1929-1931, ještě s původním karbidovým osvětlením. Společně s motocyklem PUCH můžeme porovnávat jaké motocykly se v té době vyráběly u našich západních a jižních sousedů.
A přišlo auto. Z počátku jsem se snažil chovat zcela pragmaticky, chtěl jsem s restaurovaným autíčkem také jezdit, ne se s ním kochat jen v garáží nebo během kratičkých projížděk. A tak byl výběr snadný – rozhodně nejkrásnější auto československé poválečné produkce, navíc kabriolet, je Škoda Felicia. Tak jsem ji začal hledat. Nakonec se mi podařilo získat Škodu 450, předchůdce legendární Felicie. Zanedlouho přibyla do depozitu také Škoda 110R s pravostranným řízením. Ale předválečná automobilová produkce mi nedala spát, takže bylo jen otázkou času, kdy se v mé sbírce objeví automobiloví zástupci z 30-let. Výběr nebyl vůbec snadný, v té době brázdily naše cesty automobily značek Aero, Praga, Škoda, Jawa, Tatra, a další, mým snem byl ale kabriolet, tudíž se výběr znatelně zúžil. Takže posledními přírůstky do mého depozitu se stali dva krasavci, sportovní vůz Aero 30 – čtyřmístné kabrio z roku 1937, a Tatra 57 polokabrio vyrobené v roce 1932.
Většina zmíněných exponátů je již v restaurovaném stavu, jiné jsou v renovačním procesu. Našim cílem je nalézt v budoucnu prostory, kde bude možné důstojně všechny naše exponáty vystavit a představit návštěvníkům. Zrenovované exponáty jsou plně funkční a v případě zájmu je možné jejich komerční využití pro filmové natáčení, společenské akce a výstavy. Tímto bych chtěl také poděkovat všem svým přátelům a také mé rodině, kteří mě v mé vášni podporují, a bez kterých by tato aktivita nebyla v žádném případě možná.